Raúl González Blanco
Raúl Gonzáles Blanco
(narozen 27. června 1977 v Madridu) je hráčem týmu Real Madrid.
Kariéra
V mládí s ním Real Madrid poměrně snadno uzavřel smlouvu, a on tak přestoupil v roce 1992 z Atlética Madrid. Postupem času získal Raúl zkušenosti a stal se tak jedním z nejznámějších a nejlepších hráčů; hraje rovněž i od roku 1996 také španělském reprezentačním týmu.
Svoji hvězdnou kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky třináctiletý Raúl ukázal, že je talentem od Boha. Dokázal nastřílet neuvěřitelných 65 branek.
Zásadní změna v Raúlově kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Mladíkovi nezbylo nic jiného, než přejít do céčka konkurenčního Realu. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér „A“ týmu Jorge Valdano se ho rozhodl otestovat v Primera Division. Raúl se tak v říjnu 1994 stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emília Butragueňa a Real se mohl těšit na další megastar.
Do konce sezony 1994/95 nastřílel Raúl v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky si Real titul vychutnával znovu, tentokrát již s Raúlem jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.
V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. Raúl sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.
V následující sezóně se Raúl rozjel k velkému výkonu, nastřílel 25 branek a stal se nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za věčným rivalem z Barcelony. I ročník 1999/2000 se mu vydařil, v Lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že má nakročeno ke Zlatému míči, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl se těsně před koncem hrací doby po faulu postavil na značku pokutového kopu. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko putovalo domů.
V sezoně 2000/01 se stal raúl s 24 trefami podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu. Daleko důležitější však pro Real byla sezona 2001/02, kdy klub slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád posbíral tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům jako již tradičně nevyšlo a skončili na kopačkách Korejců.
Ročník 2002/03 přinesl Raúlovi již čtvrtý španělský mistrovský titul - v šestadvaceti letech! Raúl přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po ochodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš právě on, kdo převezme kapitánskou pásku. outěžní ročník 2003/04 si Raúl nezapíše mezi ty nejvydařenější, na kononýra jeho formátu nastřílel jen dvanáct branek. Stejně jako Raúlovi se ani Realu tato sezóna moc nevyvedla, v lize "Galacticos" skončili až na třetím místě, v Lize Mistrů už ve čtvrfinále.
Ani ročník 2004/2005 nebyl z pohledu Realu, ani samotného Raúla o nic lepší. Kapitánovi Realu zase vyschl prach a i náhradník Owen vstřelil více branek než on. Ovšem M.Owen měl nejlepší průměr na goly , narozdíl od jiných útočníku merengues(pusinek).
Vše se obrátilo k lepšímu, když do týmu přišel holandský kanonýr Ruud van Nistelrooy, se kterým si Raúl velmi dobře na hřišti rozumí a spolu vytvořili velice obávané útočné duo.
28. října roku 2005 dal v zápase s Olympiakosem Pireus svůj padesátý gól v Champions league a jako první hráč tak překonal hranici 50ti gólů v této soutěži. V současné chvíli má na kontě neuvěřitelných 61 branek, tu poslední dal v domácím zápase do sítě AS Řím. To se psalo datum 5. března 2008.
Po sezóně 2007/2008, kdy dokázal s Realem Madrid obhájit domácí titul a sám ukončil sezónu jako druhý nejlepší střelec Primera division s 18 góly, přišlo i zklamání. Trenér Španělska Luis Aragonés jej i přes mohutné protesty fanoušků a odborníků nevzal na Mistrovství Evropy do Rakouska a Švýcarska.
Ocenění
- 4x vítěz španělské ligy: - 1995, 1997, 2001, 2003
- 3x vítěz Ligy mistrů - 1998, 2000, 2002
- 2x vítěz Interkontinentálního poháru - 1998, 2002
- 3x nejlepší útočník podle UEFA - 1999, 2000, 2002
- 6x vítěz španělské ligy (1995, 1997, 2001, 2003, 2007, 2008)
- 3x vítěz Ligy mistrů (1998, 2000, 2002)
- 1x vítěz Evropského superpoháru (2002)
- 2x vítěz Interkontinentálního poháru (1998, 2002)
- 3x vítěz španělského Superpoháru (1997, 2001, 2003)
- 3x nejlepší útočník podle UEFA (1999, 2000, 2002)
- 2x nejlepší střelec španělské ligy (1999, 2001)
- 2x nejlepší střelec Ligy mistrů (2000, 2001)
- Nejlepší střelec všech dob španělské reprezentace.
- Španělský sportovec roku (2007)